7 podmínek pro zdraví, štíhlou postavu a spokojený život (10/18)

Syndrom nemocných budov - situace před a po 2.světové válce - Faradayova klec ------------------------------------------------------------------------

Syndrom nemocných budov

Před 40-60 lety došlo ke gradaci tohoto problému. Co to je Syndrom nemocných budov ? Lidé v budovách postavených za posledních 40-60 let se necítí dobře – jsou často unavení, malátní, či naopak agresívní, zhoršují se projevy astmatu, alergií, dušnost, častá nemocnost a desítky dalších drobných projevů. Tyto projevy mizí jakmile se tito lidé dostanou mimo budovy. Věda dodnes netuší proč tomu tak je... Přitom odpověď je jednoduchá.

Jestliže máme nějaký jev tak silně a jasně ohraničen jednak dobou – děje se tak 40-60 let, předtím tento jev pozorován nebyl. Za druhé je silně ohraničen prostorem – děje se tak výhradně v těchto interiérech. Logické tedy je začít hledat co se před 40-60 lety změnilo ve stavebnictví, ve výstavbě budov... alias jaká změna ve výstavbě budov nastala po 2.světové válce ?

Jestliže ještě před 2.světovou válkou měla tehdejší československá vláda problém najít dostatek stavebních firem, které by jí dokázali postavit pevnostní opevnění (bunkry) ze železobetonu na našich hranicích, protože s tímto materiálem neměli stavební firmy ještě dostatek zkušeností, nepoužívali ho (perlička - nejeden bunkr byl postaven tak špatně, že se musel zbourat a postavit znovu) tak po 2.světové válce by už s tímto žádná vláda problém neměla. Protože po této válce nastává obrovský boom ve výstavbě z betonu, železobetonu a používání železných konstrukcí budov. Proč by v tomto měl být zakopaný pes problému jménem Syndrom nemocných budov ?

První problém je – betonová či železobetonová základová deska. Tou se dokonale izolujem od zemského povrchu, připočteme-li k tomu nesmyslná protiradonová opatření musíme konstatovat, že o možném ionizačním působení radonu si můžeme nechat jenom zdát... a tak přijít o to, co mělo stotisíc generací vašich předků k dispozici, tj.ionizaci kyslíku podlahou.

Druhý problém je čím dál tím častější používání železa (železného skeletu) a železobetonu ve výstavbě budov. Proč ?

Znáte fyzika jménem Michael Faraday ? Ten si v 19. století přivydělával pozoruhodnou zábavnou činností. Pozval si do větší místnosti publikum, uprostřed místnosti nechal umístit obrovskou železnou klec. Do té on vstoupil, zavřel za sebou a nechal na klec působit elektrický proud. A začala ohromující podívaná – sršely jiskry, bylo slyšet působení elektrického proudu... dámy omdlévaly, pánové tajili dech. Poté byl vypnut zdroj elektřiny a za všeobecného potlesku a obdivu vyšel Faraday zcela nezraněn ven. Od té doby se tomuto jevu říká Faradayova klec. Sestavíte-li podobný útvar jako ta klec z vodivého materiálu tak z něj ven ani z venku do něj nedostane žádná elektřina.

To znáte například z auta – i za silné bouřky se nemusíte bát sebesilnějšího blesku, pokud se nedotýkáte kovové konstrukce auta blesk se dovnitř k pasažérům nedostane...

Třetí problém je vybavení interiérů. Potření desítek metrů čtverečních (stěny + strop) umělými barvami, které poslední zbytky záporných iontů v místnosti k sobě přímo magicky přitahují (protože mají kladný náboj a známe ze školy - mínus a plus se navzájem přitahuje) a vybíjejí. K tomu přidejme umělý povrch podlahy. Čím dál tím víc umělých hmot v interiérech (umělé květiny místo živých), centrální vytápění (s „úžasnými“ měřiči tepla s jejich odpařováním), k dovršení zkázy Briese do každé místnosti.... = dokonalé zničení kvality vzduchu v interiéru a vzduch prostý jediného záporného ionty kyslíku.... A což teprve zvětšující se množství elektropřístrojů v interiérech a zejména zářících obrazovek. Člověk sedící před zářícím monitorem v takovém interiéru je v dokonale záporných iontů zbaveném prostředí... tragédie...

Pobyt před televizní obrazovkou či monitorem PC přináší pobyt v prostředí prostého jakéhokoliv záporného iontu, ba naopak jde o o prostředí s výhradně kladnými ionty. A protože člověk je též slabě záporně nabit (a „plus a mínus se přitahují“) tak skutečně dochází k vybíjení naší energie vzájemnou reakcí. Proto je člověk po delším pobytu před TV či monitorem „vybitý“, cítí se unaveně a sklesle. Není divu, že pak je nutná nějaká ta kávička či čokoládka aby se člověk zase „nakopl“ a byl schopen dál fungovat. Podobně nás unaví pobyt v jakémkoliv dalším prostředí s nulovým výskytem záporných iontů (například delší pobyt v nákupním středisku). Stejně tak mikrospánek za volantem je důsledkem delšího pobytu v neionizovaném prostředí.

Perlička – kdo viděl film Akumulátor I nekoukal de fakto na fikci ale na vcelku přesný popis reality :)

Jestliže situace před cca. 100 lety začala být velmi vážnou (budování budov nad betonovou deskou, konec používání nepálených cihel), před 50-60 lety začala být kritickou (dálkové vytápění místo místního, začátek používání železa a železobetonu ve výstavbě budov), před 20-30 lety začala dnešní již tragédie – zateplování domů + plastová okna (tj.znemožnění úniku veškerých jedovatých zplodin z domácnosti), zavalování interiérů elektropřístroji a umělými hmotami, vznik a průnik internetu do domácností.  Špičkou ledovce jsou pak tzv.pasívní domy, kde se s přímým ne-větráním přímo počítá, veškerý vzduch prochází výhradně vzduchotechnikou...

Třešničkou na tomto jedovatém dortu je klimatizace. Ta umí vzduch jen zničit (vycházející vzduch z klimatizace je prost jediného záporného iontu) a díky ní nejenže nevětráme v zimě kvůli zimě ale i od jara do podzimu aby se nám „neuvařila klimatizace“. Neboli 365 dnů v roce dokonale utěsněný interiér... který do sebe nepustí žádný iont a naopak ven žádný jed ve vzduchu. Totéž platí pro auta i veřejnou dopravu – v dnes vyráběných autobusech či vlacích si již okénko nespustíte a nevyvětráte – žádné okénko tam není...ďábel jménem klimatizace...

Z budov, používáním železného skeletu či železobetonu při výstavbě tvoříme vlastně též dokonalé Faradayovy klece kam se záporně nabité ionty kyslíku z vnějšího prostředí nedostanou. K alespoň nějakému (byť stále nedostatečnému ale alespoň něco je lepší než nic) obsahu záporných iontů z vnějšího prostředí se lze dostat jen intenzivním větráním a pak zejména průvanem či velkým rozdílem vnitřní a vnější teploty.

Tedy – ionizační energie podlahou se k nám nedostane, ionizovaný vzduch z okolí obydlí se k nám v dostatečné míře nedostane dík Faradayově kleci. Uvnitř budovy tedy nastává elektricky mrtvé prostředí. Prostředí naprosto nevhodné k životu. A není vůbec náhodou, že právě se zvyšujícím se procentem zastoupení budov tohoto typu (dnes již skoro 100% administrativních budov, výrobních prostorů, obchodních prostorů, zábavních prostorů a již i velmi početná část obydlí (nejen veškeré paneláky, bohužel se dnes podobně staví i třeba rodinné domy). K tomu připočítejme čím dál větší trávení času v autě a vychází nám, že dnešní člověk tráví v elektricky mrtvém prostoru třeba i 22-23 hodin denně.

Z nedávné historie člověka známe i případ opakovaného 24 hodinového pobytu v neionizované atmosféře....

ponorková nemoc

Poprvé v historii lidstva nastala situace kdy lidé pobývali v neionizovaném vzduchu nejen celý den ale dokonce několik dní po sobě právě po vynalezení a sestrojení ponorky.

Proč právě „ponorková“ a ne třeba „lodní nemoc“ ? Vždyť námořníci již po staletí absolvovali několikatýdenní až několikaměsíční pobyt v omezeném prostoru lodi, v každodenním kontaktu se stále stejnými lidmi, bydlení v těsném prostoru kajut... a přesto se o žádné „lodní“ nemoci nemluví, vše přichází až s příchodem ponorek... Tito námořníci, mořem zocelení chlapi, rozhodně žádné náladové slečinky, po delším pobytu v ponorce začali prudce k horšímu měnit svoje chování. Vznikali vzájemné konflikty, objevili se vážné psychické problémy. A tento jev dostal název „ponorková nemoc“.

Jeho léčba je jednoduchá – stačí vyjít na venkovní ionizovaný vzduch... ze stejného důvodu dochází k „ponorce“ zejména v dnešních moderních kancelářských budovách (všechny díky železnému skeletu budovy jsou typu Faradayova klec). Vzpomeňte na sebe – při ranním příchodu do kanceláře jste ještě plni elánu a duševních sil. Po 2 až 3 hodinách je po elánu a nedáte-li v tuto chvíli nějakou tu čokoládku, kafíčko či cigaretku jde to s vaší psychickou pohodou rychle s kopce.

Perlička – už vám možná je jasné proč po několikahodinovém zasedání parlamentu jsou poslanci leckdy navzájem ironičtí až sprostí a „tečou nervy“. Kdyby zasedali na zelené louce chovali by se daleko lépe a kultivovaněji. O přímé souvislosti ionizovaného vzduchu a naší psychiky budeme ještě mnoho a mnoho hovořit...

Perlička – mimochodem, ti dlouholetí bulharští pastevci trávili skoro veškerý čas venku u svých stád... podobně to platí i o Okinawanech.

A ještě k těm slečinkám... jejich náladovost a vůbec všeobecně menší psychická odolnost žen, jejich větší sklon k hysterii, vyčítání, špatným náladám a depresím je též v tom, že ženy se daleko více než muži zdržují v interiérech. Z důvodu u žen časté velké konzumace extrémních hlenutvorných potravin jako obilí a mléko mají hustou krev, neschopnou prokrvit a zahřát tělo a tak jsou zimomřivé. Následkem toho čas v interiérech je navíc v nevětraných interiérech (v zimě se zapnutým topením), což už je pro lidskou psychiku hotová pohroma. Když k tomu přidáme zničení vzduchu ve svém nejbližším okolí různými spreji a voňavkami je dílo zkázy dokonáno. Problémem taky je, že ženy příliš mnoho mluví a jestliže člověk začne mluvit automaticky začne špatně a nedostatečně dýchat. Je technicky nemožné zároveň mluvit a při tom správně dýchat.

Nic zásadního neřeší ani ionizátory a zvlhčovače. Jednak je finančně a energeticky neúnosné je umístit do všech místností, jednak nejde jen o ionty kyslíku ale i o obsah minerálů, vlhkost vzduchu atd. Člověk prostě nikdy nenapodobí přírodní výrobek dokonale...

Zájemcům o další podrobné informace o ionizovaném vzduchu mohu doporučit :

Materiál sestavený MUDr. Arianou Lajčíkovou ze Státního zdravotního ústavu Praha

http://zeleneuradovani.cz/content/File/sbs.pdf

a

vysokoškolskou přednášku profesora Ing. Zdeňka Buřivala

http://www.avc-cvut.cz/avc.php?id=1744

pokračování 11/18

(v papírové formě kniha zde)