7 podmínek pro zdraví, štíhlou postavu a spokojený život (15/18)

stres = vysavač NTM - míra naší kontroly nad stresem - proč sportovat ale "nepočítat na body" - jak nám ubližují zářící monitory - co je to streswalkman - tři opičky ---------------------------------------------------------------

STRES = vysavač NTM

Zažíváte po výrazné stresové situaci chuť na čokoládku, silnou kávu či cigaretku ? Bodejť by ne, například taková hádka se šéfem vás připraví o značnou část zásob NTM a nálada jde k ledu...

O stresu již bylo popsáno mnohé, já vám nyní ukáži tuto záležitost v zcela novém světle. Každý by asi chtěl zažívat méně stresu ale jak na to, že ? Asi se budete divit, když vám řeknu, že 80% stresu máte zcela ve svých rukou, jen vy a nikdo jiný svým chováním rozhodujete o tom jestli ho zažijete či ne. Zažíváte ho ze stran kde by jste to vůbec nečekali...pojďme se na některé velké a přitom neznámé zdroje stresu podívat... Stres jako takový vlastně neexistuje, existují jen tzv.stresové podněty jako například :

stresový podnět – soutěžení

Jakékoliv soutěžení je o tom, že je jeden jednotlivec či tým spokojený  a zbytek soutěžících v silném stresu, o fanoušcích nemluvě. Ale pozor, ani vítězi nejsou na tom o moc lépe. Vynecháme-li variantu kdy hraje výrazně lepší s výrazně slabším soupeřem a kdy od první chvíle není pochyb o vítězství jedné strany tak ve všech ostatních variantách i budoucí vítěz zažívá velmi silný stres „jak to nakonec celé dopadne“. Dá se říct, že dokonce zažívá během hry ještě horší stres než ten slabší protivník, ten už částečně rezignoval, prohrává a tudíž „nemá co ztratit, může jen získat“.

Tedy – půjdete-li si s přítelem zahrát tenis, tak dokud jen tak nezávazně si pinkáte, jste uvolnění, smějete se, povídáte, v hlavě vám běží program „hraj tak aby to byla pohoda“, čas příjemně plyne. Ve chvíli kdy si řeknete „tak, od teď na body“ budete v křeči, rysy tváře tuhnou, v hlavě začne běžet program „jak co nejdřív ukončit každou hru tím, že mu pošlu nechytitelný míček“, konverzace vázne. Bláznivě dobíháte každý ztracený míček, hádáte se jestli míček „líznul“ čáru nebo ne, o pohodě a uvolněnosti ani památky... Samozřejmě o to horší když takové klání jen pasivně sledujete v pohodlí divanu, sami bez pohybu který by alespoň část stresu odbourával.

Soutěžení je bohužel prosáklé skrz naskrz lidskou populací, začíná už u capartů co sotva chodí „kdo bude první tam u toho stromu“, pokračuje soutěží o „nejhezčí výkres“ ve škole a provází nás v celém dalším životě.

Moje malá dcerka ráda hraje deskovou hru „Kufr“ imitující známou televizní soutěž. Po hodu kostkou postoupíte o patřičný počet políček, na tom cílovém na vás čeká úkol napsaný na kartičce – buď kresbou, pantomimou či slovy popsat věc napsanou na kartičce. Protože o vítězi z 95% rozhoduje neovlivnitelná kostka je těžké nechat ji vyhrát, že. A tak často tato hra končila slzičkami a naštváním se. Když se mi ji konečně povedlo přesvědčit o nesmyslnosti soutěžení, přestali jsme používat hrací panel. A jen si losujeme kartičky a plníme úkol. Hru nás zabaví nyní i 3-4 krát déle než předtím, po celou dobu smích a pohoda. Co dodat...

Perlička – nevěřili by jste, soutěžení tj.vzájemnému porovnávání „kdo je lepší a kdo horší“ propadli už i ti, kteří si zakládají na duševnu - věřící. Soutěží kupříkladu ve znalostech bible a pořádají v tomto takové svoje miniolympiády! No hotová Sodoma, Gomora, Kelyšová :)

Názorným příkladem zhoubného stresu ze soutěžení a zároveň ukázkou jak je (paradoxně) nebezpečné spojení zdravější stravy a soutěžení nám budiž tenistka Martina Navrátilová.

Sama napsala několik knížek o zdravější stravě. Do skutečně zdravé má ještě daleko – příliš velký podíl tepelně upravené stravy a extrémních potravin nicméně v porovnání s většinovou populací jídelníček o několik levelů lepší. Jenže – lepší po stránce menšího zatížení IS odpadními látkami ale jinak jídlo zcela nedostatečné co se příjmu NTM týče.

A tak vedle stresových zátěží jako byl rozvod jejích rodičů již v jejím útlém dětství, již v dětství onemocnění a sebevražda jejího biologického otce, emigrace – na dlouhé roky opuštění maminky, babičky a sestry, jejich šikana ze strany komunistických úřadů, do vlasti se podívala až po 11 letech (už jako američanka), homosexuální orientací a reakcí okolí včetně rodičů na tuto skutečnost, kupříkladu skrývání této skutečnosti před americkými úřady aby dostala americké občanství, pak zase kvůli sponzorům, mnohá zklamání s partnerkami notně přibyl i stres z nespočet zápasů a strachování se o výsledek (stres o to větší je-li člověk na výsledku finančně a existenčně závislý)... a tak výsledkem nemohlo být nic jiného než onemocnění,v  jejím případě rakovinou.

big stresový podnět – zářící obrazovka monitoru či TV

Než si vysvětlíme proč je obrazovka televize, monitoru, notebooku, tabletu či dokonce mobilu takovým zdrojem stresu je nutno objasnit princip AVS přístroje, lidově řečeného psychowalkman.

Psychowalkman – jak vlastně funguje a čím to, že ovlivňuje náš stav směrem k dostatečnému počtu NTM a tím k pohodě?

Činnost mozku probíhá na principu výměny elektřiny. Mozkové buňky komunikují navzájem pomocí elektrických výbojů, které neustále proudí mozkem. Celkovou elektrickou aktivitu vytváří součet všech těchto signálů. A tato aktivita, tedy rychlost elektrických výbojů je různá. Rychlost elektrické aktivity mozku, která se nazývá frekvence se udává v hertzích za sekundu (Hz) a dělí se pro zjednodušení do čtyř skupin, tzv.hladin vědomí. Jednotlivé hladiny vědomí mají tedy různou frekvenci a každá odpovídá jinému duševnímu i tělesnému stavu :

• Hladina vědomí beta (14 a více Hz) – představuje menší či větší napětí a vydráždění. Nacházíme se v ní převážnou část dne a jejích nejvyšších hodnot dosahujeme při vysokém duševním výkonu nebo při vypjatých stresových situacích. Frekvence nad 30 Hz se nazývá tzv.superbeta – dosahujeme ji při vypjatých stresových situacích
• Hladina vědomí alfa (8-13 Hz) – je stavem plné bdělosti bez jakéhokoliv napětí, v němž se mozek nezabývá soustředěným myšlením. Tento bdělý odpočinek je doprovázen příjemnými a slastnými pocity v důsledku vyšší tvorby NTM. Hladina alfa je žádoucí stav pro meditaci.
•  Hladina vědomí theta (4–7 Hz) – částečný útlum vědomí, kdy mozek nereaguje na smyslové podněty zvenčí. Dostáváme se do ní při nejhlubším uvolnění nebo ve spánku doprovázeném sny.
• Hladina vědomí delta (0,5-3 Hz) – je charakterizována naprostým útlumem všech mozkových funkcí. Během hlubokého bezesného spánku, kdy do ní vstupujeme, dochází k výrazné regeneraci všech životních funkcí a hromadění energetických rezerv.

Psychowalkman jak zvukem do sluchátek tak frekvencí blikání záblesků do speciálních brýlí stimuluje Váš mozek k tomu aby se jeho frekvence posouvala na stejnou na jaké bliká i přístroj. A tím Vás dokáže uvést například do pohody (zvukem a blikáním na frekvenci alfa vln). A tím vyvolat zvýšenou tvorbu NTM. A teď se vraťmě k zářícím obrazovkám...

streswalkmany – televize a monitory

Ony totiž na vás taky blikají, dochází v nich k neustálým slabým zábleskům, vědomě nepostřehnutelným ale to neznamená, že neexistují. A na jaké frekvenci blikají ?

Nejenže nad 30 Hz, blikají na frekvenci 60, 75 Hz a více... a tak úplně stejně jako váš mozek psychowalkman stimuluje do frekvencí hladiny alfa = pohoda = tvorba NTM, elektronické obrazovky váš mozek stimulují vysoko do superbety = vysoce stresová hladina = vysoký úbytek NTM. Teď už konečně víte, proč jsou vaše děti po dlouhém pobytu u PC tak protivné... :-)

Jak fatální následky může mít tato chyba si ukažme na nedávno zesnulém počítačovém kouzelníkovi Steve Jobsovi, dlouholetém řediteli firmy Apple. A zároveň si ukažme jak podobně jako u Martiny Navrátilové je paradoxně velmi nebezpečné kombinovat tento silný stresový podnět  se „zdravější stravou“.

Steve se snažil zdravě jíst, jeho strava do vysloveně zdravé stravy měla ještě daleko - příliš velký podíl tepelně zpracované stravy. Ale vztaženo k běžné stravě dnešního člověka byla skoro ukázková. Jenže – taková strava je slabým zdrojem NTM, což lze na něm krásně ilustrovat. Když se k tomu přidají stresy z vedení takové mamutí firmy, jednání s dodavateli, odběrateli, trávení drtivé většiny dne v klimatizované to jest neionizované atmosféře kanceláří, výrobních prostor elektronické firmy, hotelů, auta, letadla. U Steva se projevovaly všechny znaky nedostatku NTM – byl puntičkář, pedant, nesnášenlivý, zlý až sprostý na svoje spolupracovníky včetně těch nejbližších. On ale za toto svoje chování vlastně nemohl, nedalo se nijak (dlouhodobě) ovládat jeho vůlí, vše bylo dáno špatně nastavenou „chemií v hlavě“. Ono totiž vyhýbat se záporným zdrojům – nekouřit, nepít alkohol, nejíst tučné, moučné, nedoslazované jídlo a nezačít ve velkém využívat kladných zdrojů je zdraví snad ještě víc nebezpečnější než používání nezdravých zdrojů, zákonitě vede k silnému deficitu NTM.

Trvá-li tak silný deficit NTM několik let, tělo nemá k dispozici dostatek „spojařů“ není divu, že se porouchá. Proto platí : chci-li se zdravě stravovat musím nejprve výrazně k lepšímu, přirozenějšímu, přírodním zákonům a evoluci odpovídajícímu změnit svůj životní styl. Jinak je to jen samé trápení, pocit, že „o něco přicházím“ a o zdraví si také může člověk nechat jen zdát...

Perlička – věděli jste, že zářící a tudíž blikající obrazovka je schopna u epileptika vyvolat záchvat epilepsie ? A domnívat se, že něco co dokáže jednomu člověku tak moc ublížit bude mít u ostatních  negativní vliv nulový je naivní... to, že se přímo neválíte po zemi ještě není důkazem, že daná věc je bezpečná.

Naopak dostatek až přebytek NTM léčí. Důkazem budiž efekt který zoveme „placebo efekt“ či po staročesku „věř a víra tvá tě uzdraví“. Víra (v něco, třeba pilulku či skákání kolem ohně nebo v někoho, třeba v doktora či šamana) jakožto velmi silný zdroj NTM skutečně uzdravuje. Proto leckdy dočasně pozitivně působí začne-li například člověk kouřit cigarety. Ovšem v tomto případě je na pohled jasné, že pozitivní účinek je jen dočasný.

stresový podnět - informace s negativním nábojem

V dnešním věku přijímáme velké množství silně emočně negativně zabarvených informací. Informace o událostech, které osobně nemůžeme ovlivnit, nemůžeme je vrátit či zachránit. Váš další život nijak kladně neovlivní, nijak vám nepomůžou si život vylepšit.

Jediné „pozitivum“ těchto informací je, že uspokojí vaši zvědavost a jistý „hlad“ po informacích. Žijeme v přesvědčení, že když nebudeme „držet palec na tepu doby“ tak skončíme špatně. Nicméně je radno položit si otázku „Budu-li vědět více informací (či dokonce všechny) učiní mně to šťastným ?“ ukazuje se, že opak je pravdou...

Vyslechl jsem v rádiu pořad s jedním naším fotografem.

Fotografoval Sibiř, procházel různými vesnicemi, hovořil s vesničany. A jak říkal – společným rysem všech je nadávání. Nadávání na vládu, na nedostatek peněz, nespravedlnost vrchnosti a tak dále a tak podobně.

Pak ale pan fotograf přišel do vesnice tzv.starověrců. Ti vyznávají starší víru než je pravoslaví, i za dobu komunismu si drželi odstup od současné společnosti. Žijí „primitivně“, nepoužívají elektřinu, celý den jen dřou...ale s jakým přístupem se zde setkáte ? Nikdo si nestěžuje, všichni usměvaví, spokojení, pohostinní, úplně jiný svět. A dle slov fotografových „stačí popojet o 50 kilometrů dál, do další vesnice, kde vesničani shluknutí kolem barevné televize se koukají jak se žije v Americe či západní Evropě a nadávají jak špačci.“

Kdepak, platí úměra : „čím víc informací vím tím budu nešťastnější a ve stresu“

Pokud celý den budete poslouchat výhradně pozitívní zprávy budete i vy pozitivně naladěni. A naopak – budete-li přijímat během dne vetší množství negativně emočně zabarvených zpráv nemůže se to negativně nepodepsat na vaší psychice, to dá rozum.

zdroje negativních informací :

Zpravodajství hromadných sdělovacích prostředků :

Ať už nějaký starosta či poslanec zpronevěří pár miliónů korun, nějaký úchylný člověk ublíží dítěti či spadne letadlo. Vy osobně s tím nemáte šanci cokoliv udělat, zachránit to či vrátit zpět. Pouze uspokojíte svoji zvědavost za cenu negativních „razítek“ na duši.

Co bych dal za to, kdybych nikdy neviděl záběry padajících dvojčat v NY, kdybych netušil, že tam proběhl nějaký útok. Asi by se mi něco doneslo. Neurčitého, bez detailů. Ale hlavně bych neviděl ty záběry. K čemu mi je, že tuto informaci vím ? Rozhodně k ničemu dobrému, co se psychické pohody týče. Lepší by bylo nevědět...

Představte si tu pohodu když by jste o tom útoku vůbec nevěděli, netušili, že něco tak destruktivního proběhlo...

Čím menším počtem smyslů špatnou zprávu přijímáme tím lépe. A zejména co se týče zraku.

Každý by asi ze svých pěti smyslů nejhůř nesl ztrátu zraku. Ztratit chuť, hmat či čich není až taková tragédie jako nevidět. To je dáno tím, že cca. 85% informací o okolním světě přijímáme zrakem, skoro celý zbytek sluchem, na čich, hmat a chuť zbývají drobky. Proto je lepší negativní informaci když už, tak pouze slyšet například v rádiu než ji vidět v televizi.

Ale úplně nejlepší je chovat se jako ty tři opičky (jedna se zakrytýma očima, druhá se zakrytými ústy, třetí se zakrytýma ušima): nedívám se na negativní informace, neposlouchám negativní informace, nebavím se o negativních informacích.

Důsledným vyhýbáním se sdělovacím prostředkům uděláte pro svoje zásoby NTM a tedy psychickou pohodu to nejlepší co udělat můžete. Já zpravodajství nesleduji několik let, TV ani doma nemám a nemám pocit, že by mi něco chybělo...

Prostě, každý si musí vybrat – buď být plně informovaný nebo spokojený, oboje zároveň nejde.

Rodina, přátelé, kolegové v práci :

Lidé se dají rozdělit na „nabíječe“ dobré nálady a „vybíječe“ dobré nálady (či odborně řečeno NTM). Pokud se budete obklopovat „vybíječi“ je logické, že budete vybití. Střezte se všech pomlouvačných, plačtivých či melancholických postaviček. Programově vyhledávejte pozitivně naladěné lidi, budete i vy pozitivně naladěni. A těm druhým se nebojte a nestyďte říct „promiň ale nechci poslouchat tvoje věčné řeči o bolestech tohoto světa, tvé rodiny, tvoje osobní či jakékoliv jiné negativní zprávy, máš-li pro mne jakoukoliv pozitivní zprávu, jak se někomu něco povedlo, někdo někomu pomohl, někdo na někoho byl hodný či podobně sem s ní“, máte na to právo.

Hudba, knihy :

Depresívní, melancholická či „hrozný stav světa“ tepající muzika či literatura vás též opět nemůže přivézt ke klidu a míru v duši.

I zlozvyk „celodenního rámusu“ - doma, v autě, na pracovišti – vždy a všude naplno puštěné rádio či přehrávač je sám o sobě obrovským zdrojem stresu i kdyby jste si pouštěli jen veselé písničky a scénky. Dnešní civilizace trpí jakýmsi „strachem z ticha“ - snažíme se neustále zaplňovat prostor kolem sebe „čímkoliv jiným než tichem“. Přitom je známo již ze století ověřených lidových pravd - „ticho léčí“.

pokračování 16/18

(v papírové formě kniha zde)