7 podmínek pro zdraví, štíhlou postavu a spokojený život (18/18)

důležitost kojení - můj úhlavní nepřítel akné - Wericha Horníček - středověk je dnešní realita - nadváha a další problémy - dr. Norman Walker ----------------------------------------------------------

MŮJ PŘÍBĚH

Narodil jsem na podzim roku 1969 v Brně. Hned od první minuty života jsem měl nesmírnou smůlu. Mojí mámě se vůbec netvořilo mléko a tak jsem od prvního okamžiku na této krásné planetě byl odkázaný na mrtvou umělou výživu. Což je asi ten největší životní průšvih jaký se vám může  udát. Rozhodně stojí za to v takovém případě vyhledat v okolí kojící matku která by vám dala k dispozici svoje přebytky. Klidně i za peníze, jde o nejlepší investici do zdraví vašeho dítěte. POZOR !!! Mateřské mléko se dá zakoupit i v porodnicích, bude ale VŽDY pasterované tedy naprosto zničené, za takové je to škoda peněz.

Není tedy divu, že jsem již od malička trpěl různými zdravotními neduhy. Nočním pomočováním, chronickou únavou, rychle se kazící chrup. Podíl syrové stravy na celkovém objemu zcela směšný, trocha ovoce v sezóně, před Vánocemi po vystálé frontě pár mandarinek, vono se toho za socialismu víc sehnat ani nedalo :-(

Tím největším neduhem který zcela radikálně negativním způsobem ovlivnil moje dětství, dospívání a počátek dospělosti bylo akné jak v obličeji, tak na krku, zádech, hrudi a ramenech. Ale akné takového druhu jaký 99,9% z vás ještě nikdy neviděla. Jak dvoukoruna velké boláky, plné černé, smradlavé krve – no, hnus i po těch letech jen pomyslet. Kvůli akné jsem nevycházel z domu, vyhýbal se lidem. Doslova mně okradlo o mládí a běžné dospívání. Doktoři mazali svoje mastičky, k ničemu, po nich to bylo ještě horší než předtím. Když mi s tímto problémem věda nedokázala pomoct dostal jsem se na rozcestí - důvěřovat dál medicíně, že je efektní a schopná pomáhat nebo existuje nějaká jiná cesta o které ani ona neví ? Vyřešit tuto otázku mi pomohl můj oblíbený herec Jan Werich, když jsem si při poslechu této pasáže Velké předscény...

Werich : no, já bych na tom slově středověk tolik neópěl. Co to je středověk ?

Horníček : co to je, samo jméno napovídá, že to je střed věku mezi staro a novověkem

Werich : no, střed věku, já sám tedy nemám technologického vzdělání … ale prosím i tak filosofickou cestou bych se mohl dopracovat definice středu. Laicky ovšem a řekl bych, že střed je bod který je od obou konců stejně vzdálen. Za předpokladu, že ty konce jsou konstantní neboli neměnné. Ovšem u našeho věku se to nedá říct.  Náš věk nemá konce konstantní, jenom  začátek. A to jenom proto, že nevíme kdy to vlastně začalo. Kdežto ten novověk, tam ten konec se neustále mění, na každou vteřinu navazuje nová vteřina, nová minuta, nová hodina, nový týden, nový rok, nové desetiletí, století, tisíciletí, stotisíciletí to letí to letí... takže ten středověk aby se udržoval pořád ve středu, tak ten taky musí porád dopředu, rozumíte ?

Středověk si vymysleli lidé, žijící v novověku, aby si odreagovali svůj minderwertigkeits komplex. Aby jaksi se jim dostalo poct a uznání které třeba by se jim dostalo až po smrti ale oni nechtějí čekat, tudíž teda zesměšňují způsob myšlení a práce svých prapraotců a pradědů a nazývají to středověkem a zapomínají, že touto metodou konsekventně jejich prapraděti a pravnuci se budou dívat zpátky z jejich novověku na jejich středověk a budou říkat no, no, no, no.

...uvědomil, že žiji vlastně ve středověku.

Ano, říká se tomu též zpupnost současníků. Současníci každé epochy byli bytostně přesvědčeni, že právě jejich doba je vrcholem dějin vědění, že kupříkladu medicíně stačí pár menších objevů a bude na stopě „objevu nesmrtelnosti“. V jedné diskuzi mi oponovala jedna účastnice : „o opravdu moderní medicíně se dá mluvit posledních 50 let“ („předtím ještě lezli po stromech“ jako by chtěla dodat – zpupnost současníků :-). Úsměvné je, že tuto větu pronášeli lidé jak třeba v 8.století, tak 15.století či 19., i oni prožívali svůj „novověk“ a spatra koukali na svůj „středověk“. A budou tu stejnou větu pronášet i ve 23. či 27.století (kdy už naše doba bude v učebnicích pod kapitolou „Středověk“).

Lékařům v historii lidstva bylo tleskáno za zákroky a léčebné postupy, za které by dnes šli na dlouhé roky do vězení. Jak na tom budou dnešní léčebné postupy ve světle znalostí třeba 27. století ? A budou-li trestné potom, nejsou vlastně neakceptovatelné již dnes ?

Toto uvědomění si, že 90% dnešních „nezpochybnitelných pravd“ v medicíně bude jednou objektem pobaveného úsměvu mých praprapotomků úplně stejně jako nám je dnes například středověké pouštění žilou  vedlo u mne k velmi osvobozujícímu pocitu, pocitu volnosti a svobody myšlení.

Rozhodl jsem se tu jinou cestu hledat...  Zvláštní - nikdy jsem ani na chvilku nezapochyboval, že časem, když budu pilně studovat všechny dostupné informace, objevím nějaký způsob buď hygieny či výživy který mne tohoto problému zbaví.

U nás tehdy vládl tuhý socialismus, to znamená, že nebyly k nám do republiky pouštěny žádné jiné informace krom těch jediných oficiálních. A to platilo i ve sféře zdravovědy.

Až jednou... v rozpětí pár dnů jsem ve dvou „ženských“ časopisech objevil stručnou poznámku, že modelky zásadně nejedí čokoládu. A to proto aby měli hezkou pleť! Spolu s tím jsem objevil článek jednoho váženého pana doktora o tom, že o kožních problémech výživa vůbec nerozhoduje, že jde o mýtus. Leč dámské časopisy popisující praxi už v té době u mně měli vyšší kredit než medicína...

Vypustil jsem tedy veškerou čokoládu a stav se zlepšil cca.o 50 procent. Úžasné !! Skvělé !!

V následujících letech jsem ještě samobadatelsky přišel na to, že musím vypustit i ostatní sladkosti ale hlavně – přestat konzumovat veškeré mléčné produkty. Ono totiž i ta opravdová čokoláda (to jest kakaové boby) jsou v tom trošku nevinně, v tabulce „čokolády“ je kakaových bobů jen okolo 30%, zbytek je hlavně mléko a cukr...

A začal ve mně hlodat červík – když si medicína neví rady s takovou prkotinou jako je kožní problém jak by mohla úspěšně zvládat daleko sofistikovanější a závažnější nemoci ? Když sama přiznává, že až na vyjímky u těchto nemocí ani nezná přesné příčiny vzniku ?

Sotva jsem vyřešil problémy s akné začali plíživě přicházet různé jiné zdravotní obtíže. V 35 letech jsem to dopracoval k 92 kilogramům váhy při výšce 178 centimetrů.

A někdy v roce 2002 jsem si náhodně nahmatal tři tukové bulky pod kůží na břiše. Patřičně vylekaný jsem zašel za svojí ošetřující lékařkou. Ta mně pečlivě prohlédla a řekla :“To je dobrý pane Kunc, nebolí to, nezvětšuje, nechte to být tak.“

Já na to, že to vůbec není dobrý, že chci znát jednak příčinu tohoto jevu a jednak jak ho odstranit.

Jako příčina mi bylo oznámeno „to se tak stává“ a jako odstranění mi byla nabídnuta operace.

Já na to, že jsme si špatně rozuměli, já neměl na mysli operaci. Že chci znát co jíst, jak žít aby došlo  k samovolnému odstranění těch bulek. Když dokázali sami od sebe vzniknout, musí přece existovat i zpáteční cesta. Medicína jen bezradně pokrčila rameny... To byl poslední případ kdy jsem hledal pomoc u oficiální medicíny. Opět jsem se přesvědčil o jejích chabých znalostech a tím i možnostech v tom nějak účinně mi pomoct s jakýmkoliv zdravotním problémem.

A tak jsem začal vlastní pátrání po tajemství života a smrti, zdraví a chorob. Ponořil jsem se do studia mnoha materiálů z různých oborů. Do hledání příčin, neustálého ptaní se „proč ?“, „jak to ?“, „jak je to možné, jak to funguje ?“ a začal spojovat různé byť na první pohled nesouvisející skutečnosti. Díky tomuto systematickému přístupu, zaměřením se na detaily ale zároveň s dostatečným odstupem a globálním zaměřením jsem cihličku po cihličce vystavěl Septegram.

Perlička – stejným postupem jsem kupříkladu vyřešil záhadu kruhů v obilí a přinesl důkaz, že jde o výtvor lidí, viz :

http://stanislavkunc.blog.idnes.cz/c/201987/Kruhy-v-obili-a-UFO-K-smichu.html

http://stanislavkunc.blog.idnes.cz/c/204803/Kruhy-v-obili-a-UFO-K-smichu-2.html

http://stanislavkunc.blog.idnes.cz/c/204876/Kruhy-v-obili-a-UFO-K-smichu-3.html

Na jaře roku 2006 jsem se seznámil s myšlenkami dr. Normana Walkera ohledně syrové stravy. Během toho léta jsem zkusil stoprocentně dodržovat syrový jídelníček. Šíleně jsem zhubnul, byl neustále v psychické nepohodě. Koncem léta se dostavilo jo-jo, cpal jsem se denně čokoládami. Tak jsem na podzim zkusil půst k vyčištění střeva. Držel jsem 21 denní půst čistě o vodě. Byť přinesl drobné kladné zdravotní výsledky co se týče chutí a možností stravovat se výhradně ovocem a zeleninou se nezměnilo nic. A tak začalo moje pátrání po tom čím to je, že jím tu nejlepší možnou stravu ale mému tělu nevyhovuje. V následujících letech jsem přišel na souvislosti ionizovaného vzduchu, slunce a neurotransmiterů. A konečně všechny kolečka začaly zapadat do sebe....

(v papírové formě kniha zde)