Sigmund Freud, zkoumání duše bez těla

Staré lidové moudro vzniklé na základě pozorování mnoha generací praví "Ve zdravém těle zdravý duch", moderní medicína praví "Stav (výživa) těla s duchem nijak nesouvisí", co je blíže realitě ?

Byl jsem na druhém břehu

V roce 2013 jsem onemocněl panickou poruchou a to velmi silnou variantou. Vedle nejzávažnějších projevů nemoci popsaných v odkazu na konci tohoto článku se chci podělit i o ty méně závažné. A to sice ty kterými trpí dokonce velká část populace, dokonce nejsou ani považovány za nemoc ale jen projev charakteru - hysterie, závist, sklon k násilnému chování, nesnášenlivost. Bylo pro mne překvapivé jak i tyto "vedlejší" projevy tak jak s nemocí přišly tak i poté ustupovaly spolu s léčbou té "velké" nemoci. Moje samoléčba proběhla výhradně změnou stravy, s měnící se "chemií těla" ustupovaly oba druhy symptomů. Od té doby se na protivné, závistivé, hysterické či násilné lidi dívám jako na nemocné, špatně živené, kteří tyto projevy nemohou nijak zásadně a trvale ovlivnit svou vlastní vůlí. 

Přístup moderní medicíny

Bohužel, moderní medicína roli stravy při psychiatrických onemocněních či poruchách vůbec nezkoumá. Z důvodu neexistujících výzkumů a studií pak logicky se toto nijak potom neřeší v praxi, v léčení nemocných, praktičtí psychologové a psychiatři o této možnosti nevědí.

Vědec zkoumá žábu. Tleskne a žába skočí. Poté utrhne žábě obě nohy a znovu tleskne. A žába neskočí. Do notýsku si zapíše "utrhneme-li žábě nohy tak ohluchne". 

Přesně tak mi připadají výzkumy a závěry Sigmunda Freuda i všech ostatních odborníků na psychiatrická onemocnění... Neustále se hledá možnost léčení následku a úplně se přehlíží příčina., převládá názor "naleju-li do motoru cokoliv ono to pojede stále stejně".

Koketování medicíny s přírodou

Občas se medicína snaží (zejména ale v minulosti) najít pomoc v léčbě v přírodních prostředcích, sem tam nějakou tu bylinku a podobně. Že by ale generální řešení bylo ve vyřešení ne drobností ale celého jídelníčku ji už bohužel nenapadne viz životopis Sigmunda Freuda z Wikipedie 

"Napsal rovněž monografii o rostlině  kokainovník pravý, experimenty s  kokainem však jeho pozici v lékařských a vědeckých kruzích zhoršily – především poté, co se pokoušel kokainem ulevit svému příteli Ernstu von Fleischlovi,  morfinistovi. Fleischl se stal závislým jak na morfiu tak na kokainu (kterýžto možný účinek Freud neznal, látka byla dosud neprozkoumána)"

Bohužel od takto nahodilých a podružných pokusů nelze čekat nějaké konečné, trvalé a úspěšné řešení, pominu-li, že samotná idea "ke zdraví je nutno konzumovat nějakou určitou bylinu či rostlinu" je na hlavu postavená, to musí fungovat i bez ní.

Na očích klapky, v uších špunty

Neznalost toho, co se v lidském těle děje při různých životních situacích, jak se mění jeho chemie vedou k naprosto nesprávným závěrům a hlavně výsledek kde nic tu nic....

"Klíčovou roli při objevu psychoanalýzy sehrál případ „Anny O. .... Případ začal v roce  1880, kdy byl k jednadvacetileté dívce poprvé povolán Breuer. Diagnostikoval těžkou hysterii a začal ženu léčit. Trpěla fyzickými poruchami (ztráta zraku, ochrnutí, ztráta řeči), které měly původ v psychickém vypětí, jež pramenilo z toho, že se po nocích starala o nemocného otce. Breuer léčil klidem na lůžku, ale symptomy se vrátily i po otcově smrti, což naznačovalo, že stres nebyl jedinou příčinou problémů. Breuer vyzkoušel hypnózu, ale na rozdíl od Bernheima v Nancy se nesnažil pacientku sugestivně ovlivnit, naopak nechal promlouvat ji samotnou, dotazoval se jí na původ jejích symptomů. A pacientce se po probuzení z hypnózy skutečně ulevovalo. Sama Bertha tomu říkala „léčba mluvením“ ( talking cure ) či „vymetání komína“ ( chimney sweeping ). Ovšem léčba měla i účinek, který Breuer nepředpokládal: Bertha se do něj zjevně zamilovala, fixovala se na něj, což se nelíbilo jeho ženě. A tak Breuer v roce 1882 léčbu náhle přerušil. Berta si vzápětí vsugerovala porodní bolesti a ještě ten večer se zmítala v křečích, křičíc: „Teď se narodí dítě doktora Breuera. Ten byl přivolán, uvedl ji naposledy do hypnózy a odeslal do sanatoria, načež sám odjel se ženou na jakési druhé líbánky".

Je neuvěřitelné, že medicína nejen 19. století ale i toho dnešního je ochotna uvěřit v jakousi magii psychiky která umí způsobit i fyzické poruchy (mimochodem všechny vyjmenované jsou velmi dobře známé pacientům s panickou poruchou), to je myšlení na úrovni voodoo a jiných "nauk". O pravé příčině - negativním vlivu stresových hormonů, zvýšené spotřebě organismu zejména protistresového minerálu  hořčíku během stresu (navíc dlouhodobého) ani písmenko. Že použitím hypnózy dojde právě ke snížení tvorby těchto hormonů a ztráty Mg a tedy k dočasné úlevě taky ani ň, evidentně o těchto souvislostech neměli ani tušení  A tak není divu, že když se neřeší příčiny onemocnění musel logicky následovat takový výsledek... A neuvěřitelná  dedukce - úmrtí nejbližšího příbuzného není příčinou stresu, jakoby zavřením jeho očí přicházel klid a mír pro pozůstalé, co na to říct ?

Dnes je velmi moderní všechny problémy co medicína neumí vysvětlit či dokonce vyléčit odbýt "psychosomatickými vlivy", je to elegantní, nevyvratitelné a vypadá to dostatečně učeně. Nicméně to opět nevede k žádoucímu výsledku, protože příčina zůstává nepostižena.

"Freud však psychoanalýzu neobjevil jen studiem neurotiků a uplatněním své nové terapeutické metody. Klíčovou byla jeho analýza sama sebe, tzv. autoanalýza. ... . Autoanalýza však vyvrcholila kolem roku  1897. Měla dvě hlavní témata: vztah s Freudovým otcem (který v té době zemřel, načež u sebe Freud začal pozorovat neurotické rysy)"

Dokonce ani sám na sobě nepoznal souvislost mezi úmrtím milovaného člověka a oslabením psychiky následkem fyziologických souvislostí stresu, "řešit vztahy" je k ničemu, doplňovat hořčík je to pravé řešení takové situace.

na závěr perlička, no možná ani ne perlička jako naopak velmi zásadní a signifikantní příhoda :

"Roku  1908 byl uspořádán první mezinárodní psychoanalytický kongres v  Salzburgu.   ... Již na konci salzburgského kongresu začaly však hnutím zmítat spory. Při cestě vlakem zpět do Vídně skupina nespokojenců demonstrativně nepustila Freuda v kupé sednout (Adler, Stekel, Sadger, Reitler, Federn, Wittels)."

Vážení psychologové řeší spory jak malý kluci, úsměvné pokud by zároveň nešlo o lidi co mají léčit psychiku jiných lidi... jejich reakce nesvědčí o vyspělých jedincích se zdravou psychikou. Touto historkou vše zdaleka neskončilo, je opravdu úsměvné číst dál jak se vážení pánové na svých kongresech a i jinde chovali jak spolek hysterických dam, kdo má zájem může přečíst na Wikipedii.

Ignorace přírodních a evolučních zákonů

Co mně nejvíc mrzí je to, že člověk má vedle sebe, doslova na dosah ruky ohromnou studnici moudrosti a vědomostí ale stále si hraje na toho nejmoudřejšího, co "snědl všechnu moudrost" a od něčeho tak pitomého jako je příroda se přece nebude učit, její zákony pro něj neplatí. Přitom je ze zdravotního hlediska sám suverénně nejméně úspěšným živočišným tvorem, nikdo není tak nemocný jako on.

A čím to ?  Skoro 100% toho co dnes člověk jí by nám příroda sama o sobě dosud k snědku nenabídla, existuje to jen jako následek lidské činnosti, s přírodními zákony to nemá nic společného, lze se pak diviti rozsahu a závažnosti onemocnění při takové míře umělé stravy ? I zvířata vlivem člověka přestupující tyto přírodní zákony ztrácí své dosavadní super zdraví viz několik těchto případů. Přesto jsou tyto důkazy i logika nadále ignorovány. Tato umělá strava nám nic dobrého nepřinesla, jen více  stresu, nemocí, zkažených zubů, menší mozek, a hlavně...války.  Nejvyšší čas poslechnout hlas přírody a vrátit se k jejím produktům...a zdraví a míru.  Přirozená přírodní strava toto skutečně umí, přesvědčil jsem se sám u sebe viz zde.